Hřebčín Slatiňany

Hřebčín Slatiňany je součástí Národního hřebčína Kladruby nad Labem a ve Slatiňanech je chováno zhruba 250 starokladrubských koní.  Součástí hřebčína je středisko Ústřední evidence chovu koní, středisko chovu – stáje plemenných hřebců a klisen (hřebci jsou ustájeni v boxech, klisny na vazných stáních a klisny s hříbaty v boxech nebo ve volné stáji). Do vybavení hřebčína patří i výcvikové středisko Slatiňany, výcvikové středisko Heřmanův Městec, galasedlovna se sbírkou sedel a postrojů a hříbárna Slavice pro odchov hříbat od odstavení ve věku 3 – 5 let. Součástí hřebčína jsou také rozsáhlé pozemky v okolí a několik provozů rostlinné výroby.

V hřebčínu chovali dostihové koně již Auersperkové od roku 1898. Hřebčín pro dostihové koně a pro perfosní hony Auersperkům náležel až do roku 1942. Tehdy hřebčín zdědil Josef Trautmannsdorf a v roce 1945 mu bylo celé panství zkonfiskováno. V roce 1950 tu bylo v zámku vybudováno hippologické muzeum, v hřebčíně Státní pokusný hřebčín ve Slatiňanech, později přejmenovaný na Výzkumnou stanici pro chov koní. Od roku 1992 je hřebčín součástí Národního hřebčína Kladruby nad Labem.

Ve Slatiňanech se chovají starokladrubští vraníci. Toto plemeno má dlouholeté historické kořeny až do doby renesance, za vlády císaře Rudolfa II. Po staletí se zdejší koně užívali jako kočárové koně pro rakouský císařský dvůr. Toto jedinečné plemeno se dnes chová v takovémto rozsahu pouze zde a v roce 1918 byl tento chov téměř zlikvidován, kdy vláda tehdejšího Československa usilovala o jeho zrušení. To sedo roku 1931 téměř podařilo rozprodejem koní a teprve ve 40. letech začal profesor František Bílek s regenerací chovu, údajně na poslední chvíli. Od roku 2001 bylo kmenové stádo starokladrubských koní vyhlášeno národní kulturní památkou.